Článok „Nadčlověčí rakovina“ (https://web.litterate.cz/nadcloveci-rakovina/) som nenapísal ja. Ja tak dobre písať neviem. Mne osobne niektoré pasáže pripomínajú štýl Karola Čapka.
Uvediem len niektoré jeho časti:
„Mnohokrát jsem přemýšlel, jak se to stalo, že tak kultivovaný národ jako Němci, dokázal průmyslovým způsobem vraždit své sousedy. Jak se to stalo, že bodří strýčci, kteří četli Kanta a Goetheho se během krátké doby stali takovými bestiemi? Inu, je to jednoduché – stali se nadlidmi. Mohli být bestiemi, protože to bylo beztrestné, ba dokonce se to podporovalo.
Během pár let jim ta nadčlověčí rakovina rozežrala duši. Pochybuji, že kdybyste v roce 1930 přišli za kterýmkoliv sudetským Němcem a řekli mu, že za patnáct let bude udávat Čechy za to, že si vzali z havarovaného vagonu trochu cukru a půjdou se podívat na skvělé divadlo, jak je za to střílejí do týla, nevěřil by vám. Vždyť to byl normální tatík od rodiny, který chodil v neděli do kostela a vedl své děti ke kázni a pořádku. Změnilo se jen to, že mu umožnili pýchu a beztrestnost. Nic víc nebylo zapotřebí. Všechno ostatní se už stalo samo. Z normálních sousedů se krůček po krůčku, sviňárničku po sviňárničce, stali zločinci.“
A ďalej:
„Největší zázrak Druhé světové války je, že Němci po tom, co udělali, nebyli všichni bez výjimky vyvražděni do třetího kolene, jak předepisuje Starý zákon. Největší zázrak Druhé světové války je v tom, že pomsta utlačovaných byla tak malá. Nedovedu si představit, že bych v sobě našel tolik sebezapření, jaké v sobě našli naši předci, když šest let, den co den, poslouchali z rozhlasu jména zavražděných, když se museli hrbit před německými pány a poslouchat jejich řeči v hospodách, že dneska těch šajse Čechů popravili tak málo.“
Tu je (podľa mňa) to podstatné:
„Nadčlověčí rakovina funguje stejně dobře za Třetí říše jako v liberální demokracii. Stačí vytvořit privilegovanou kastu. Stačí vytvořit zákony na ochranu novinářů, ale neudělat žádné zákony na ochranu před novináři. Stačí evropské hodnoty postavit na piedestal a dovolit, aby se tyto hodnoty mohly vyvyšovat nad jiné. Všechno ostatní se pak stane samo. Ti, kteří ještě před deseti lety byli naprosto normální a neměli žádný problém s jinými názory, jsou dneska militantní jak Němci v Brně v roce 1944.
Ti, kteří kdysi odhalovali korupci a hledali pravdu, jsou dneska stejnými slouhy režimu jako ti, kteří kdysi udávali lidi za to, že si udělali načerno zabíjačku. Jsou beztrestní. Posledních deset let se postupně osmělovali. Postupně zjišťovali, že jim prochází stále víc a kdyby se jejich Já před deseti lety potkalo s tím dnešním, nejspíš by se nepoznali. Dostali privilegium ničit druhým životy a postupně je to sežralo.
Dnes asi ještě nepřemýšlejí o tom, že by jejich beztrestnost mohla jednou skončit. Brněnským Němcům to nedocházelo ještě týden před koncem války. To se ještě udávalo i popravovalo. Nedovedli si představit, že to vezme náhlý konec a ti, které šest let šikanovali, dusili a vraždili, budou mít příležitost jim to vrátit. Dva roky, od Stalingradu, šla fronta zpět. Dva roky se k nim odplata zvolna přibližovala. Měli dva roky na to, aby začali projevovat empatii a soucit k podlidem. Neudělali to.“
A úplne na konci:
„Brněnští Němci si svou beztrestností byli jisti ještě v době, kdy už slyšeli dunět děla Rodiona Malinovského… a pak už neměli žádnou možnost s tím něco dělat. Jen si mohli ještě založit Landsmanšaft a doufat, že za osmdesát let Češi ztratí bdělost. Neudělejte stejnou chybu, liberálové! Lidí, kterým jste zničili život, je už docela hodně a pořád jich přibývá. Jste si jisti, že k vám jednou budou shovívaví? Jste si jisti, že nepřevládnou dávné instinkty?“
Sľúbil som (sám sebe), že tento text komentovať
nebudem. Každý, kto číta môj blog, vie o čom píšem. Píšem aj o more,
či rakovine „nadčlovečenstva“.
Publikované: 27.05.2026