V mojom príspevku „Dlho som tomu nerozumel“ (https://www.lakota.sk/blog/spravy-4/dlho-som-tomu-nerozumel-322 ) som napísal:
„Dlho som tomu nerozumel, ale dnes mi to autor – Jonathan Cook, trochu pomohol pochopiť. Poodhrnul oponu. Možno nemá celkom pravdu, ale aspoň poskytol istý náhľad.“
Kľúčové je slovo „trochu“, pretože tomu nerozumiem dodnes. Dnes (16.03.2026) bol publikovaný článok: „Dívky s batohy“ (https://zvedavec.news/komentare/2026/03/10972-divky-s-batohy.htm ), ktorého autor je Scott Ritter.
Ako vyplýva z článku, školu úmyselne zasiahli dve rakety (obr. vyššie ukazuje zásah druhou raketou).
Citujem: „Fatemeh shromáždila do modlitebny co nejvíce přeživších studentek, kolik jen mohla najít. Ona a její kolegové ze sboru se snažili ze všech sil dívky uklidnit. Ovzduší však stále naplňovaly výkřiky jejich zraněných spolužaček, včetně mnoha těch, které uvízly pod betonem zřícené budovy a doslova z nich vytlačoval život, zatímco volaly o pomoc své kamarádky, spolužačky a učitelky.
Je to jedna z Božích milostí, že Fatemeh a její „dívky s batohy“ nikdy neslyšely druhou raketu, než dopadla. Výbuch hlavice, nastavené tak, aby explodovala při nárazu, okamžitě zabil ty, kteří byli odvedeni do modlitebny. Aby toho nebylo málo, nevyužité letecké palivo JP-10, které pohánělo tryskový motor TLAM, se vypařilo a shořelo v termobarické ohnivé kouli, která v doslova mžiku proměnila drobná tělíčka v popel.
Venku před školou se začali shromažďovat rodiče a záchranáři, když zasáhla druhá raketa, která zabila některé z rodičů, kteří se dostali do zřícené budovy ve snaze najít své dcery. Jakmile šok z druhého výbuchu opadl, přeživší rodiče se vrhli vpřed, jejich hlasy křičely strachem, utrpením a vztekem, zatímco hledali své malé holčičky. Bezpečnostní síly a záchranáři se je snažili zadržet. Nakonec se podařilo obnovit něco, co se dalo nazvat pořádkem, a týmy záchranářů se pustily do nemožného úkolu vytahovat přeživší z trosek.
Jak ubíhaly hodiny, záchranáři si uvědomili, že se nacházejí ve fázi vyprošťování obětí útoku na školu „Shajareh Tayyebeh“.
Nebylo už možné najít žádné další přeživší.
Nyní je čekal hrozný, ale nezbytný úkol: sbírat to, co zbylo z „dívek s batohy“. Odtržené paže a nohy, ruce a prsty, hlavy bez těl a těla bez hlav – to bylo vše, co zbylo z dívek, které ještě před pár okamžiky byly duševně, emocionálně i fyzicky neporušené.
Nyní byly mrtvé.
Některé z „dívek s batohy“ však byly tak těžce zraněny, že jejich ostatky byly neidentifikovatelné, a v případě těch, jejichž těla se proměnila v popel, i nezachytitelné.
Rodiče a příbuzní čekali na okraji školy, zatímco byly ostatky vyprošťovány. Jakmile byla těla a části těl vyproštěny ze zničené školní budovy, rodiče je prohlíželi, aby zjistili, zda patří jejich „dívce s batohem“.
Některá těla byla snadno identifikovatelná, i když to bylo srdcervoucí – dívka, jejíž tělo bylo od krku dolů zcela neporušené, ale lebka byla rozdrcena padajícími troskami. Jiné bylo možné identifikovat pouze podle barvy oblečení nebo náramku na zápěstí.
Batohy přežily lépe než maso, kosti a krev.
Vlastnictví batohů bylo možné určit podle drobných ozdob a hraček, které si dívky připevňovaly na zipy, spony a popruhy. Uvnitř každého batohu se nacházely stopy po mladém životě, který skončil příliš brzy. Věci, které nosily, definovaly tyto „dívky s batohy“ – zatímco jejich školní knihy byly možná stejné, poznámky a kresby, které si dělaly na okrajích každé stránky nebo do svých vlastních sešitů, sloužily jako připomínka toho, že tyto nyní neživé předměty kdysi přímo odrážely život, který ještě nebyl prožit naplno.“
Toto sa odohralo 28.02.2026 v prvý deň útoku na Irán, ktorý vykonal Izrael a SŠA.
Diablom posadnutí.
Horúce peklo už mľaská.
P.P.S. Všetky fotografie sú prevzaté z pôvodného článku: https://substack.com/home/post/p-190382082
Publikované: 16.03.2026