Poviedku Karola Čapka „Šlépěje“ som čítal mnohokrát. Vždy ma vie prekvapiť. Nie, nie, tá poviedka ma fascinuje. Je to jednoducho majstrovsky napísané. Uvádzam niektoré pasáže, posúďte sami.
(https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/slepeje-povidky-z-jedne-kapsy.html )
„...Pan Rybka se najednou zastavil: právě když chtěl přejít přes běloučkou ulici k svým vrátkům, viděl, že i ty šlépěje, které tu byly před ním, odbočují z chodníku a míří přes ulici k jeho vrátkům. Kdo by to ke mně šel? řekl si zaraženě a sledoval očima ty jasné šlépěje.
Bylo jich pět; a přesně uprostřed ulice se končily ostrým otiskem levé nohy; dál už nebylo nic, jen neporušený a nedotčený sníh.
To jsem blázen, řekl si pan Rybka - snad se ten člověk vrátil na chodník! - Ale pokud dohlédl, byl chodník hladce a kypře zasněžen bez jediného lidského kročeje. Inu safra, divil se pan Rybka, nejspíš ty další šlépěje budou na druhém chodníku! I obešel obloukem ten nedokončený řádek kroků; ale na druhém chodníku nebylo jediné šlápoty; a celá ulice dál svítila nedotčeným a hebkým sněhem, až se dech tajil nad tou čistotou; nikdo tudy nešel od té doby, co napadl sníh.“
Ďalej:
"Tohle," řekl krátce pan Rybka a ukazoval na nedokončený řádek kroků uprostřed ulice.
"Aha," děl komisař Bartošek a bez dlouhých okolků zamířil k té poslední šlépěji, sedl si na bobek a posvítil si lampičkou. "To nic není," řekl uspokojeně, "je to docela normální, pevná šlápota. Váha spočívala spíš na patě; kdyby ten člověk udělal další krok nebo skok, přenesla by se váha na špičku nohy, rozumíte? A to by bylo vidět."
"To tedy znamená -," ptal se pan Rybka napjatě.
"Inu," řekl komisař klidně, "to znamená, že už dál nešel."
"A kam se tedy poděl?" vyhrkl Rybka zimničně.
Komisař pokrčil rameny. "To nevím. Máte snad na něho nějaké podezření?"
"Jaké podezření?" užasl pan Rybka. "Já bych chtěl jenom vědět, kam se poděl. Podívejte se, tady udělal poslední krok a kam, prokrista, udělal další krok? Vždyť tady není žádná další šlépěj!"
"To vidím," řekl komisař suše. "A co vám je po tom, kam šel? Je to někdo z vašeho domu? Pohřešujete někoho? Tak hergot, co vám na tom záleží, kam se poděl?"
"Ale to se přece musí vysvětlit," zabreptal pan Rybka. "Nemyslíte, že třeba šel pozpátku ve svých vlastních šlépějích?"
"Nesmysl," zabručel komisař. "Když jde člověk pozpátku, dělá kratší kroky a jde víc rozkročmo, aby měl jistější rovnováhu; krom toho nezvedá nohy, takže by musel vryt patami do sněhu celé rýhy. Do těch stop je šlápnuto jen jednou, pane. Vidíte přece, jak jsou ostré."
"Když teda se nevrátil," naléhal tvrdošíjně pan Rybka; "kam se ztratil?"
"To je jeho věc," bručel pan komisař. "Koukejte se, když nic neprovedl, tak my nemáme právo se plést do jeho věcí. To bychom museli mít na něho nějaké udání; pak ovšem zavedeme předběžné vyšetřování..."
"Ale copak může člověk uprostřed ulice prostě zmizet?" hrozil se pan Rybka.
"To musíte počkat, pane," radil mu pokojně komisař. "Zmizel-li někdo, bude nám to za několik dní hlásit jeho rodina nebo kdo; no, a potom budeme po něm pátrat. Dokud ho nikdo nepohřešuje, tak s tím nemáme co dělat. To nejde."
V panu Rybkovi se počal zvedat temný hněv. "Promiňte," prohlásil ostře, "ale já bych řekl, že policie by se měla tak trochu zajímat o to, když klidný chodec zničehonic zmizí uprostřed ulice!"
"Ono se mu nic nestalo," chlácholil ho pan Bartošek. "Vždyť tu není ani stopy po nějakém zápasu. Kdyby ho někdo přepadl nebo unesl, tak by tady muselo být naděláno šlápot. Mně je líto, pane, ale já tu nemám proč zakročit."
"Ale pane komisaři," spráskl ruce pan Rybka, "tedy mně aspoň vysvětlete... To přece je taková záhada..."
"Je," souhlasil pan Bartošek zamyšleně. "Nemáte ponětí, pane, co je na světě záhad. Každý barák, každá rodina je záhada. Když jsem šel sem, tak támhle v tom domku zavzlykal mladý ženský hlas. Pane, záhady, to není naše věc. My jsme placeni za pořádek. Copak si myslíte, že my pátráme po nějakém zloději ze zvědavosti? Pane, my po něm pátráme, abychom ho zavřeli. Pořádek musí být."
"Tak vidíte," vyhrkl pan Rybka. "A to přece uznáte, že není v pořádku, aby se někdo prostřed ulice... dejme tomu vznesl kolmo do vzduchu, ne?"
"To záleží na výkladu," mínil komisař. "On je policejní předpis, že je-li nebezpečí pádu z větší výše, má být ten člověk přivázán. Na to je v první řadě napomenutí a potom pokuta. - Jestli se ten pán vznesl jen tak samovolně do vzduchu, tak by ho ovšem měl strážník napomenout, aby si připnul ochranný pás; ale on tu asi strážník nebyl," řekl omluvně. "To by tu byly po něm šlápoty. Ostatně třeba se ten pán vzdálil jiným způsobem, ne?"
"Ale jakým?" děl honem pan Rybka.
Komisař Bartošek potřásl hlavou: "Těžko říci. Třeba nějaké nanebevzetí, nebo Jakubův žebřík," řekl neurčitě. "Nanebevzetí by se snad mohlo považovat za únos; kdyby se stalo násilím; ale já myslím, že se to obyčejně stává se souhlasem dotyčného. Ono je možné, že ten člověk umí lítat. Nezdálo se vám někdy, že lítáte? To se člověk jen tak drobet odrazí nohou, a už se vznáší... Někteří letí jako balón, ale já, když ve snu lítám, se musím chvílemi odrážet nohou od země; já si myslím, že to dělají ty těžké šaty a šavle. Třeba ten člověk usnul a ve snu začal lítat. Ale to není zakázáno, pane. Ovšem na frekventované ulici by ho musel strážník napomenout. Nebo počkejte, třeba to byla levitace, oni spiritisté věří na levitaci; ale spiritismus taky není zakázán. Mně říkal nějaký pan Baudyš, že to sám viděl, jak médium viselo ve vzduchu. Kdopak ví, co na tom je."
"Ale pane," řekl pan Rybka káravě, "snad tomu nevěříte! To by přece bylo takové porušení přírodních zákonů -"
Pan Bartošek pokrčil těžkomyslně rameny. "Pane, to já znám, lidé překračují všechny možné zákony a nařízení; kdybyste byl policajt, tak byste o tom věděl víc..." Komisař mávl rukou. "Já bych se nedivil, kdyby porušili i přírodní zákony. Lidi jsou velká pakáž, pane. Nu, dobrou noc; ono to zebe."
A na konci:
"Tak je dobře, " řekl komisař Bartošek. "Dobrou noc!" Pan Rybka se ještě jednou ohlédl po těch šlépějích, jež vedly do neznáma. Ale tam, kde byla poslední šlépěj, byly teď dva důkladné otisky služebních bot strážníka Mimry; a odtud pokračovaly ty široké šlápoty pravidelnou a jasnou řádkou dál.
"Zaplať pánbůh," oddychl si pan Rybka a šel spát.“
P.S. Iný variant tejto poviedky je tu: https://cs.wikisource.org/wiki/Bo%C5%BE%C3%AD_muka/%C5%A0l%C3%A9p%C4%9Bj
P.P.S. Obrázok je prevzatý z https://olomouc.rozhlas.cz/karel-capek-slepeje-zahadna-stopa-uprostred-neporuseneho-snehu-8920260
Publikované: 15.05.2026