Tmári, alebo vzdelanostná úroveň súčasných vedcov.
Dňa 25.04.2026 sa na stránke osel.cz objavil takýto príspevok: „Co všechno předává otec potomkům“ (https://www.osel.cz/14662-co-vsechno-predava-otec-potomkum.html ). V článku je aj takáto pasáž:
Redakční exkurz aneb abychom si rozuměli:
 Jean Baptista Lamarck, francouzský přírodovědec, autor evoluční teorie zvané lamarkismus. (Portrét z roku 1802 od Charlese Thévenina). |
Lamarckismus předpokládá, že organismy pod vlivem prostředí směřují k vytváření stále složitějších a dokonalejších adaptivních forem a že znaky získané během života organismu jsou dědičné a přenášejí se bezprostředně na další generaci. V této myšlence se zásadně liší od široce akceptovaného darwinismu. Lamarckismus dnes není obecně přijímanou teorií. |
|
Charles Darwin – autor teorie odporující lamackismu. (Autorka: Julia Margaret Cameron).
|
Podle darwinismu je jediným mechanismem evoluce přirozený výběr. Na tom staví i takzvané „centrální dogma molekulární biologie“, čímž se míní přepis mezi nukleovými kyselinami a překlad z RNA do proteinů. To znamená nemožnost toku informací z bílkovin do nukleových kyselin, a zanášení změn v organismu zpět do genetické informace. Jinak řečeno - popření základního předpokladu teorie lamarckismu (předpokládajícího, že se získané vlastnosti a dovednosti dědí). |
Toto je úplne absurdné. „Zadiskutoval“ som:
Darwin
Ján Lakota,2026-04-25 11:26:38
"Charles Darwin – autor teorie odporující lamackismu."
V skutočnosti Darwin lamarckismu neodporoval.
Darwin nielenže vedecky súhlasil s Lamarckom, ale „vymyslel“ spôsob, ako by sa dedičný prenos získaných znakov mohol uskutočniť. Tento spôsob nie je na prvý pohľad zrejmý. Pri mnohobunkových organizmoch sú zárodočné bunky oddelené od tela (soma). Získanú informáciu musí do zárodočných buniek (spermií a vajíčok) niečo zaniesť. Darwin zaviedol pojem gemuly (gemmules), teda malé častice (partikuly). Predpokladal, že putujú (pravdepodobne krvou alebo lymfou), a takto prenášajú získanú informáciu. Táto teória sa objavila v roku 1868 v Darwinovej knihe Variácie zvierat a rastlín pod domestikáciou a nazýva sa pangenéza. V roku 1868 v princípe vysvetlil spôsob, akým sa to deje. Darwin opisuje fenomén, ktorý sa dnes nazýva epigenetika.
https://darwin-online.org.uk/content/frameset?itemID=F880.2&viewtype=text&pageseq=1
CHAPTER XXVII. PROVISIONAL HYPOTHESIS OF PANGENESIS. (CtrlF gemmules)
A gemuly (gemmules)? Je to krásny, poetický názov toho, čo dnes nazývame exozómy. Exozómy sú malé útvary veľké okolo sto nanometrov. Vyzerajú ako malá bunka. Majú štandardnú membránu a „cargo“, teda obsah. Obsah môže byť rôzny – DNA, RNA, bielkoviny, „malé molekuly“. Ono tie malé, okolo sto nanometrov veľké útvary sú všade. Vo veľkých množstvách. A takýto drobček sa aj všade prepchá. Aj do priestorov, ktoré sú separé.
Odpoveď redakcie:
Re: Darwin
Redakce .,2026-04-25 16:36:41
To, co je uvedeno jako "Redakční exkurz", dodala k článku J. Petrovi oslí redakce. Kritika za zjednodušení tudíž padá na její hlavu. Nicméně budiž nám omluvou, že text je ve stejném znění, jak ho veřejnosti ve své ppt presentaci podávají i sami autoři výzkumu na universitním semiunáři. Za zdejší doplnění děkujeme, ale tlumočit do Pennsylvanie a Newcastle, že to dělají špatně, se zdráháme.
A môj doplnok:
Re: Re: Darwin
Ján Lakota,2026-04-25 17:21:46
Tak to nebolo myslené. O pozadí som ani len netušil. Chcel som to len doplniť. Charles Darwin je jednoducho iný, ako "sa mu prisudzuje".
Celá "Weismanova bariéra" je postavená na absurdnom experimente:
Weismann sa pokladá za zakladateľa neodarvinizmu. „Dokázal“, že získané znaky sa nemôžu dediť, teda prenášať na potomstvo. Vznikol pojem tzv. Weismannova bariéra, ktorý sa ako mantra dodnes pertraktuje napr. v odborných časopisoch. Asi ste postrehli, že slovo „dokázal“ je v úvodzovkách. Pri štúdiu originálnych prác doslova so zdesením zistíme, v čom spočíva Weismannov „dôkaz“. Ten „experimentoval“ tak, že amputoval myšiam chvosty:
In a short paper published in Nature, Weismann’s experiment was described in detail:
On October 17, 1887, he had the tails removed from seven female and five male white mice. On November 16 the first brood appeared. These, and all subsequent broods, were removed from the cage. Up to December 17, 1888, 333 young were born, and in none of them was there any sign of the mutilation being inherited. In cage 2, fifteen young, of December 2, 1887, were placed, their tails having been removed. There, up to December 17, 1888, produced 233 young, all with normal tails. In cage 3, fourteen young of the second generation, with tails removed, were placed; and up to December 17, 1888, they produced 141 young, all quite normal. The experiment was carried, with a negative result, down through five generations of mutilated animals. The length of tail of new-born mice varies from 10.5 milli metres to 12 millimetres. In the series of experiments, 849 young were produced by mutilated progenitors, and in no case was a mouse produced with its tail less than 10.5 millimetres.
Dobre čítate: uskutočnil chirurgický zákrok (amputáciu chvosta) a potom „skúmal“, či to bude mať efekt na potomstvo. Jéj, a to bolo prekvapenie! Len si predstavte, že potomstvo myší s amputovanými chvostmi prišlo na svet s chvostíkmi. Akoby sa nechumelilo. Takto zasadil „smrteľnú“ ranu lamarckizmu, pričom tento experiment predstavuje „základný kameň“ neodarvinizmu!
Pre pochopenie tuposti tohto „experimentu“ stačí spomenúť obriezku chlapcov, ktorá sa vykonáva u istých etník. Uskutočňuje sa už celé stovky, ba aj tisíce generácií. A ľaľa: „Experimentálnym“ potvrdením „nededičnosti“ obriezky je to, že sa vykonáva vždy, keď sa narodí nový jedinec, hoci jeho otec je obrezaný. Weismannova bariéra v praxi!
Otázka: Ako je možné, že takéto „experimentálne zistenia“ vydržia celé desaťročia, pričom ich vyhlasujú za nevyvrátiteľné axiómy?
Nuž, pokračujeme... V debilizácii, kotkodákaní, a táraninách.
P.S. Chcem jednoznačne zdôrazniť, že tento príspevok v nijakom prípade nie je namierený proti ľudom a prispievateľom stránky osel.cz. Naopak, nesmierne si vážim ich „chlapskú“ odpoveď, ktorá je na míle vzdialená súčasným táraninám zBESnencov.
Publikované: 26.04.2026